Je možné poskytovat SEO/SEM konzultace bez zákazu konkurence?

S článkem souhlasím, kdybych však pracoval v oboru, nevěřím, že bych se udržel jen s jedním klientem v daném odvětví a ostatní odmítal. Citlivých informací o předešlých klientech bych nezneužíval a asi bych opravdu na přední pozice dostal toho, kdo nejvíce zaplatil. Čím jiným porovnávat? I když připouštím, že „co jsem vymyslel za peníze prvního, aplikuji zdarma na druhého“ bych možná aplikoval, je to nepěkné, ale…

Ekonomický tlak se bude stupňovat. H1.cz si, podle mého názoru, Davide, buduje takové postavení, že potenciální klienti budou ochotni platit dokonce více než u vaší konkurence.

Neviděl bych ani tak problém v prvních dvou bodech, které jsi nastínil, totiž v podvědomém/vě­domém zneužívání dat ve prospěch konkurence a ve zkratkách při práci konzultantů. Opravdový problém, a čas by to ukázal velmi bolestivě, spatřuji ve třetím a čtvrtém bodě.

Vytratí-li se soutěživost, zápal, ten oheň být lepší než konkurence, to černobílé stání na jedné straně barikády, potom přijde letargie, šablony, postupy zmechaničtí, zšednou.

V takové situaci sice bude obrat H1.cz stoupat rychleji než kdy dřív, ale garantuji, že nebude dlouho trvat a trh/komunita vyprchání toho opravdového zápalu z firmy vycítí. A jak dobře víte, nic nemůže být horšího než stagnace reputace. Snad jej její ztráta. A toho bych se vážně bál.

Řešení? Světový trh. Dřív nebo později.

Pred časom sa to riešilo tu: https://www.slosar.sk/…ebu-seo.html

Osobne som za exkluzivitu, prípadne časovo obmedzenú exkluzivitu – klient si kúpi koľko času sa nebudem venovať optimalizácii tematicky rovnako zameraného webu po ukončení práce (zmluvy). V základnej cene budú napr. 3 mesiace, alebo pol roka.

Myslím si, že z dlouhodobého hlediska je úplná exkluzivita neudržitelná.

Podle mě by bylo v pořádku dělat pro jinou firmu podnikající ve stejném oboru, ale obě firmy o tom musí vědět. Rozhodně by se to klientovi nemělo zatajovat. Pokud někdo bude chtít základní optimalizaci (mluvím o úpravách typu návrh URL, titulků, description, návrh klíčových slov atd.), nejedná se o žádné výjimečné know-how – nevidím tedy důvod, proč to ve stejnou dobu nedělat i pro konkurenci.

Samozřejmě u „top“ záležitostí typu „Prague hotel“ je již exkluzivita nutností (což se také musí projevovat v částce účtované klientovi :-)

Myslím, že obecně by měla být od určité úrovně v marketingových službách exkluzivita – nedokážu si např. představit, že by reklamka, co dělá kampaň O2 dělala i Vodafone.

Proč by to bylo neudržitelné? Dobrý klient v rámci full-servis rád připlatí, protože se mu očividně zvedá byznys a i když je český trh svým způsobem omezen, oborů je všude stejně a myslím že dost.

Řešením může být segmentace – např. byznys postavený na jednom klíčovém slovu – mimo stávající portfolio klientů samozřejmě.

> Přesto má však tento přístup své kouzlo – není omezený počtem klientů, a tudíž může plně vyzobat ty nejlukrativnější obory. A to je jejich jednoznačná konkurenční výhoda.

Pokud je to jejich konkurenční výhoda, pak to znamená, že klientům na exkluzivitě nezáleží. A pak by byla odpověď na otázku v článku zřejmá. Nicméně tak to asi nebude, že. Spíš by automatické poskytování exkluzivity mělo být vaší konkurenční výhodou. Ale pokud ji neumíte takto prodat, tak ji takto ani nenabízejte.

V celé věci cítím dvě odlišné „etické“ roviny, asi je nešťastné je míchat dohromady. Mám být exkluzivní

1. kvůli klientovi (očekává/ocení/vy­žaduje to)
2. kvůli sobě (sám nejsem schopen pro dva konkurenty pracovat kvalitně)

Pokud se dokážete ve firmě zařídit podle bodu 2 a obhájit si to sami před sebou, budete moci nabízet exkluzivitu jako službu navíc, s čistým svědomím. Zakázky pak nebudou utíkat.

Ono je sice trošku pozdě si tyto otázky pokládat v době, kdy je současný stav smluvně zakotven a nemůže být změněm, ale lepší než nikdy – jednou smlouvy vyprší ;)

[3] V tomto článku mám na mysli pochopitelně exkluzivitu v době trvání smlouvy, nikoliv po ní. Často se se zákazem konkurence po skončení smlouvy setkáváme, avšak není to pravidlem a honorář pro nás tomu musí odpovídat.

[6] Situace kuriózně bývá taková, že klienti, pro které již pracujeme, exkluzivitu pochopitelně vyžadují. A noví klienti ze stejných oborů, které odmítáme, nás přemlouvají, ať na exkluzivitu kašleme. :-)

Není to všechno o transparentnosti ke klientům? Podívejte se, naše služby budou stát tolik a tolik, pokud chcete exkluzivitu, bude to tolik a tolik, má to takové a takové výhody a nevýhody. Navíc je někdo těžko říci, do jaké míry je něco konkurenční. Konkuruje si firma, která má 10 luxusních hotelů v Praze s jinou, která má 60 tříhvězdič­kových? Přitom jsou v jednom oboru. Věcně:

• pokud vyvinu software, který prodám více firmám, je to neetické? Myslím, že žádný obor nefunguje na plné exkluzivitě, jde jen o to, dobře vybalancovat to, co se dělá na míru a to, co je univerzální. Navíc i s exkluzivitou můžu za pár měsíců pracovat
• pokud mám 3 e-shopy s foťáky, nejspíš bude dalších 20, proti kterým soutěžím, navíc bude každý trošku jinak profilovaný (jen příklad, prosím nebrat za slovo).
• zákonitost šablonové práce tam opravdu nevidím. Myslím, že jsou lidé, kteří tíhnou k šablonovitosti a pak jiní, kteří jsou kreativní a sunou věci dál, protože dělat šablonovitě je nebaví nebo vědí, že je to cesta do pekel.
• aby platila většina uvedených námitek proti neexkluzivitě, muselo by jít opravdu o zákaz konkurence na dlouhou dobu, protože pokud po skončení kontraktu začnu pracovat pro konkurenci, skoro všechny tyto problémy (pokud jsou to skutečné problémy) hrozí úplně stejně: přenos informací, prodání jedné práce dvakrát, šablonovitost. Exkluzivita tím dost ztrácí smysl.

Abych to shrnul, myslím, že jak exkluzivní, tak neexkluzivní spolupráce jsou možné a záleží vždycky na konkrétní dohodě s klientem.

Excluzivita je otázka dlouhodobosti a výhodnosti smlouvy. Chce-li po nás někdo služby za desetitisíce jednorázově, tak nevytváří podmínky pro excluzivitu. Mluvíme-li o statisících či milionech a dlouhodobé spolupráci, pak klientovi excluzivitu navrhujeme automaticky.

vyjádrřil bych se jen k námitce „neeticky spoří práci konzultanta na úkor některých klientů (co jsem vymyslel za peníze prvního, aplikuji zdarma na druhého“

myslím že dnes a denně je využíváno na projektech druhých něco, co jsme vymysleli za peníze prvního. Přece tím, jak dokážeme aplikovat jednou vymyšlenou věc na co nejvíce zakázek (a nemyslím tím samozřejmě bezmyšlenkovité kopírování), o to víc si potom zvýšíme svůj zisk. Je to odlišné od toho, když jsem si vyvinul CMS pro jeden projekt a prodám ho potom ještě na x zakázek? Podle mě ně.

[11] Ale samozřejmě, že to je odlišné, a to diametrálně. Zatímco na tom jednom CMS může běžet těch x různých zakázek, aniž by se navzájem interferovaly, u SEO/SEM to vůbec neplatí.

V článku nebyla zdůrazněna jedna důležitá premisa. SEO/SEM je dnes ve značné míře o tom mít nějaký jedinečný originální NÁPAD, kterých často bývá jen několik málo do roka. Pod nápadem si představte obecně cokoliv (marketingovou akci, vyzobnutou výnosnou niku, ať už v sortimentu nebo v klíčových slovech, jedinečně napsaný text, úspěšný linkbaiting atd.). Řekněme, že tento jedinečný nápad klientovi výrazně pomůže. Je ale přece naprosto absurdní, abych takový cenný unikátní nápad hned najednou aplikoval třem pěti vzájemně si konkurujícím klientům. Jedinečný nápad by přestal být jedinečným a tím i účinným. Stejně nesmyslná je i představa, že bych tento nápad použil jen u jednoho z těchto několika klientů – za co by mi tedy platili ti ostatní? Suma sumárum mi jako jediné východisko vychází právě exkluzivita.

Myslím, že vše podstatné už bylo řečeno v komentářích [6] a [9].

Tj. osobně to necítím jako etický problém (jak Pachollini upozorňoval, existuje-li, pak trvá i po skončení smlouvy). Spíš je to o rozhodnutí klienta a vzájemné dohodě. Je-li ochoten exkluzivitu zaplatit, je to v pořádku. Není-li ochoten, je to také v pořádku.

Přemýšlím-li však nad automatickým poskytováním exkluzivity z pohledu vlastní firmy, pak se vtírá otázka, co tím chci získat. Konkurenční výhodu? Mám-li dost zájemců, nepotřebuji ji a naopak ztratím tu výhodu „vyzobávací“. Nebo mám strach, že neposkytnutím klienta odradím? Rozhodnutí je přece na něm.

Ještě úvaha k té soutěživosti: osvědčeným řešením je přidělit konkurující si klienty různým SEO konzultantům. Oba klienti tak sice zůstavají zákazníky jedné firmy, využívají její know-how (proto si ji zřejmě vybrali), ale soutěživost se tím ještě zvyšuje. Zvlášť, je-li motivovaná nějakými mimořádnými odměnami. Využíváme zkrátka faktu, že SEO není jen otázka znalostí algoritmů, na výsledku se podílí i kreativita (opak té šablonovitosti v článku zmiňované).

Mnoho z vás tu pracuje bez exkluzivity. Rád bych se proto zeptal, co a jak pro takové klienty děláte? Dovedu si představit různé základní úpravy webu, registrace do katalogů, možná masové kupování a výměny odkazů. V konkurenčních oborech to ale přece nestačí, tak co děláte potom? Rozdělujete nápady mezi více klientů a konkurujete sami sobě? Opravdu mě to zajímá, protože si sám tento typ schizofrenie nedovedu prakticky představit…

Některé reklamní společnosti zakládají dceřinné firmy jen proto, aby mohly zastupovat dva vzájemně si konkurující subjekty. U nich jde samozřejmě o miliónové částky, tzn. že bych stejný postup neočekával od firem typu H1, stejně je to dle mého názoru stále jen o vnitřní uvědomnělosti dané firmy a jejích zaměstnanců. Ti se mohou stýkat a probírat interní záležitosti i přesto, že nepracují ve stejně se jmenujících firmách, jen je to možná složitější, pokud udělám dceřince vlastní sídlo na druhém konci Prahy a naberu do ní zcela nové lidi.

Z hlediska zákazníka bych přivítal kompromis co do ceny i případné exklusivity, tedy samostatný SEO konzultant, který garantovaně nebude pracovat pro nám konkurující subjekt. Ve firmě se mohou sdílet obecné postupy (pro jejich úspěšnost si firmu zvolím), to že pak náš SEO konzultant dodá něco individuálního sám za sebe je jen možná třešnička na dortu. SEO konzultanti však samozřejmě nesmějí sdílet interní data konkurujících si klientů (zisk, obrat, úspěšnost kampaní a pod.) a zároveň musí být schopni konkurovat sami sobě (např. na stejná klíčová slova). Je-li výše uvedené požadavky H1 schopna ohlídat a zaručit (minimálně bych hned dal zaměstnancům vysoké sankce do smlouvy), může dle mého názoru extrémně branou exklusivitu (1 obor = maximálně jeden klient) opustit. Jakmile si však jednou jedinkrát vaši SEO konzultanti splknou u piva o svých zákaznících a dostane se to ven, máte minimálně u zákaníků mého typu na dlouhá léta po kreditu.

Sám si dokáži živě představit, že když budu vědět o kolegovi od vedlejšího stolu, co dělá také cestovku, tak s ním hodím řeč, aby si jako hlavní klíčové slovo vybral jiné než já, abychom se nemlátili navzájem, tím vyčerpali klientovi více peněz za méně muziky a nakonec měli oba menší plat :-(.

Shaman [13] napsal:

Ještě úvaha k té soutěživosti: osvědčeným řešením je přidělit konkurující si klienty různým SEO konzultantům. Oba klienti tak sice zůstavají zákazníky jedné firmy, využívají její know-how (proto si ji zřejmě vybrali), ale soutěživost se tím ještě zvyšuje.

Chápu, jenže co třeba přístup do My Client Center (MCC) pro správu AdWords kampaní? Oba mohou být úplně odstínění od interních informací klienta toho druhého, ale do agenturního MCC mají přístup oba dva, a tudíž i ke kampaním konkurence.

Pachollini [9] napsal:

Není to všechno o transparentnosti ke klientům? Podívejte se, naše služby budou stát tolik a tolik, pokud chcete exkluzivitu, bude to tolik a tolik, má to takové a takové výhody a nevýhody.

Matěji, jenže ty uvažuješ v té rovině, že exkluzivita je nějaký „bonus“, za který je třeba si „připlatit“. Jistě, tuto premisu bych dokázal akceptovat například v případě prodeje softwaru nebo něčeho podobného. Pokud klient nechce, abych ten software dělal i pro někoho jiného, tak si musí připlatit (a tím vykompenzovat můj ušlý zisk z dalších klientů).

Jenže já vycházím z premisy, že exkluzivita není bonus, ale samotná podstata práce SEO/SEM konzultanta. Pokud soutěžím s konkurencí, nemůžu přece soutěžit sám ze sebou. Je to jako hrát šachy sám ze sebou. Každou fintu, dobrý nápad, neotřelý způsob prostě nemůžu aplikovat na dvou konkurentech proti sobě. Kdo pak vyhraje? Jak by mohl jeden právník obhajovat obviněného a zároveň vést obžalobu? I kdyby obě role uměl zvládnout bezvadně, přece nemůže v téže chvíli obhajovat oba dva.

Pachollini dále napsal:

pokud mám 3 e-shopy s foťáky, nejspíš bude dalších 20, proti kterým soutěžím, navíc bude každý trošku jinak profilovaný (jen příklad, prosím nebrat za slovo).

Jasně, proti ostatním soutěžíš, ale jak pokud bys měl jako klienta Megapixel.cz a Fotoexpert.cz, což jsou čistí konkurenti, jak bys mohl pracovat pro oba dva najednou? Jak bys jim mohl dělat PPC reklamu, jak bys pro ně vymýšlel strategii v SEO? Opravdu bys neuvyžil data jednoho pro prospěch druhého? Myslím tím referery, konverzní poměry klíčových slov atp.

Zatím mě nikdo nepřesvědčil.

[17] Davide, je to řekl bych zcela jasné. Ostatní neexlusivní SEO firmy si samozřejmě budou obhajovat svůj přístup, Vy jste tímhle článkem nám zákazníkům jasně řekli, kdo tu má nejlepší možný přístup. Problém je v tom, že Vaše služby nemůžeme s naším portfoliem právě díky Vašemu vynikajícímu přístupu nikdy využít, takže holt můžete hledat klienty jen v oborech, kde zatím nepracujete. Je a bude jich pro Vás dost?

V SEO/SEM zas tak moc nepůsobím, každopádně exklusivita jako taková je důležitá i při tvorbě webů.. dokážu si představit, že by se řešení pro jednoho klienta dalo jednoduše přešít i pro jeho konkurenty, ale proč bychom si pod sebou takto řezali větev?

Osobně myslím, že čím dražší zakázka, tím důležitejší je exklusivita vůči přímé konkurenci..

Na druhou stranu – kdybych dělal mikrowebík pro třetího zámečníka z HorníSpodní, tak asi s klidem opráším staré analýzy..

Dle mého názoru je to neřešitelný karambol, protože SEO/SEM je opravdu soutěž. Váš první zákazník si zaplatil Vaše kvality, které jste zřejmě splnili s jeho plnou spokojeností.

Pak přijde druhý se stejným tématem a v podstatě (pokud využijete finty předešlého zákazníka) podtrhnete toho prvního. O tom kdo zaplatí více či méně, nemůže být ani řeč. Jste smluvně zavázání a poškodili byste toho prvního. Myslím, že jediným řešením je domluva s druhým klientem (například se ho pokusíte dostat hned na druhé místo).

Potom je ovšem otázkou cena, která rozhodně nebude odpovídat odvedené práci, nýbrž horší šabloně…

Z článku to není úplně jasné, ale je třeba zásadně rozlišit exkluzivitu práce konzultanta jako osoby a exkluzivitu práce konzultační firmy. Existuje řada velkých a renomovaných společností nejen v oblasti marketingu, které pracují pro více konkurujících si klientů najednou – každý klient má ovšem svůj vlastní poradenský tým, který šije strategii klientovi „na tělo“. Při její realizaci pak všechny týmy využívají společné zdroje mateřské firmy.

Myslím, že pokud konzultant nepřekročí míru přenosu diskrétních informací do návrhů další straně neměl bych s tím problém. Je to asi podobný princip jako když vyvíjíte licenční software, provádíte jeho customizaci podle přání klienta a výsledné nové moduly posléze začleníte do jádra aplikace k dalšímu prodeji (klient platí pouze licenční ceny za úpravy aplikace). Poté vše v pořádku…

Myslím, že v téhle diskusi nezazněl ještě jeden aspekt: Nutnost exkluzivity se odvíjí od toho, jak moc si jdou moji klienti z povahy věci po krku, což je daáno oborem podnikání a pozicí v distribučním řetězci. Uvedu příklad: Pracujeme pro několik nakladatelství. Přesto že jsou principiálně konkurenti, nevadí to, protože každý vydává jiné knihy. Díky tomu jim nemusí vadit, že vyvíjím optimalizované internetové knihkupectví pro všechny současně a klonuji úspěšné optimalizační techniky do všech shopů. Na druhé straně jsem si nedávno při jednání na veletrhu Svět knihy uvědomil, že nemůžu nabízet internetové knihkupectví žádnému distributorovi, zejména pokud zároveň prodává tituly mých nakladatelů. Na webu představuje pro nakladatele eshop jejich vlastního distributora nekalou konkurenci, mezičlánek, který pouze ukusuje z marže aniž by odvedl svou obvyklou práci, to jest rozvézt a vnutit tituly knihkupcům. Zobecněno, mohu tedy s čistým svědomím pracovat pro několik výrobců, kteří si nepřímo konkurují a moje znalosti budou pro ně výhodou, nemohu však pracovat pro více než jednoho prodejce v daném tržním segmentu.

Sice jsem se ke článku dostal pozdě, ale budu, Davide, rád za tvůj komentář. Já bych to totiž posunul. Co když začneš pracovat pro přímého konkurenta bývalého klienta?

Protože pracuješ jako špičkový konzultant, řekne ti klient úplně všechno. Představme si to jako vojenskou operaci. Jsi poradcem vlády USA. Víš, kdy přesně udeří na Írán, kudy poletí letadla, jaká budou, jaké budou mít krytí, kde budou doplňovat palivo, co ví USA o Íránu, prostě všechno.

Pak přijde Írán, ať pracuješ pro něj. Můžeš mít NDA jakou chceš, můžeš zlikvidovat všechny dokumenty (tak to často v NDA je), ale ve tvé hlavě to je. Nemusíš porušit jedinou klauzuli, neprozradíš jedinou věc. Ale jenom řekneš: „Připravte rakety X na toto místa tehdy a tehdy …“.

Ale co etika?

A musím říct, že klienti strašně touží vědět, co dělá/dělala konkurence.

Osobně si myslím, že je nejlepší opravdu pevné spojenectví na dlouhé věky.

Čím déle pracuješ v marketingu, tím jsi cennější. Už jenom pro to, že co máš v hlavě. Nedivím se, že někteří v ní občas objeví kulku. :-(

[24] Díky za reakci. Už jsem to částečně rozvedl v komentáři k oškubávacím fintám PPC agentur, ale zkusím to tady ještě jednou.

V tebou zmíněné situaci rozlišujeme záruku mlčenlivosti a záruku exkluzivity. Záruku mlčenlivosti uplatňujeme i po skončení spolupráce. Je to běžná položka našich smluv. Oba dobře víme, že je obtížné reálně ohlídat, zda-li bude skutečně dodržena, ale pojďme dál. Záruku exkluzivity zaručujeme jen v rámci běžící spolupráce. Nikoliv po ní. A proč?

Osobně vnímám záruku exkluzivity, jako podstatný rys spolupráce, tedy svobodné dohody dvou stran. Agentura pro klienta pracuje a nepracuje pro jeho konkurenty. Klient agentuře za práci platí. Tyto rysy ale pochopitelně existují jen pokud existuje a funguje celková spolupráce. Nemohou existovat poté.

Pokud se klient svobodně rozhodne, že práci agentury už nechce a nebude jí za to platit, smluvní vztah náhle končí. A tím končí i záruka exkluzivity.

Teď mě napadl jeden příměr. Já, jakožto ženatý muž, jsem své ženě pochopitelně věrný. Přesto po mě nikdo nemůže chtít, abych jí byl věrný i v situaci, kdy se se mnou rozvede. Věrnost je prostě aspektem vztahu. Pokud vztah končí, pro věrnost již není žádné místo.

[24] A ještě malý dodatek. Zákaz konkurence známe i z pracovněpráv­ních vztahů. Tam může platit i po skončení právního vztahu. Přesto je to však svobodná dohoda dvou stran, která je vykompenzována nějakou výhodou pro zaměstnance. Po skončení pracovního poměru nesmí pracovat pro konkurenci, ale dostal „zlatý padák“, čili je to jedno. Bez jasné protihodnoty je zákaz konkurence vynucovaný zaměstnavatelem naprostá zlovůle.

Existuje ještě jeden pohled – odvést pro všechny klienty nejlepší práci a čekat, co z toho se rozhodnou aplikovat. U řady klientů, především z řad internetových obchodů, bývá problém určité lenosti realizace jednotlivých rad. SEO by nemělo být o magii, ale o píli provozovatelů ;-)

Chtěl bych však zdůraznit, že jde pouze o pohled, který jsem zatím neaplikoval a ani se k tomu nechystám (rozhodně ne v případě firem které si navzájem přímo konkurují).

Ale existují dva náhledy na SEO – první náhled je vyladit web, aby neobsahoval technické chyby, druhý náhled je připojit k SEO také marketing. V tom prvním případě (pokud jde o poctivého SEO konzultanta) je jedno, jaké tématické weby řeší, protože postup je vždy stejný. V případě druhém už se mi to nezdá, přestože existují mediální agentury, které poskytují služby i přímo si konkurujícím klientům současně, tam by asi měla platit obdobná pravidla jako u SEO/SEM.

[27] „existují dva náhledy na SEO – první náhled je vyladit web, aby neobsahoval technické chyby…“

Promiňte, ale takové SEO neznám. K čemu je technicky vyladěný web bez správného obsahu, bez správných zpětných odkazů apod.?

Dobry den. V dnesnim tisku jsem si precetla clanek o predpokladane a ocekavane reakci Googlu na protest American Airlines. Predmetem reseni ma byt exkluzivita pri nakupu-prodeji klicoveho slova konkurencni letecke spolecnosti. Klicova slova, SEM/SEO – Ten problem se zatim pohybuje spis v rovine eticke nez jednoznacne pravni. Zajima me vase reakce. Diky predem.

[29] Ne, to je poněkud jiný problém. v případě leteckých společností a Google jde o problém, kdy aerolinkám vadí, že konkurence může inzerovat své inzeráty v AdWords na klíčová slova, která označují konkurenta. Třeba, kdyby Pepsi inzerovala své inzeráty na klíčová slova „coca cola“. Google na to má však své mechanismy, kde majitel příslušné ochranné známky může uplatnit svá práva a takovou inzerci zakázat.

Velmi dekuji za vasi reakci. Ted jsem rada, ze jsem se zeptala. Faktem je, ze pokud uvazim ceskou obdobu AdWords, a to Sklik, tak klient si koupi klicove slovo, aby byl VLEVO na fulltextu prvni, ale v ramci sekce VPRAVO na to jedno a to same klicove slovo inzeruje take konkurence.

[31] Dobrý den, i v Skliku může držitel ochranné známky uplatnit svá práva a zamezit konkurentům inzerovat na jeho jméno. Stačí jen napsat administrační­mu týmu.

[32]Ešte treba jasne zdôrazniť, že kúpiť si kľúčové slovo, aby bola firma VĽAVO na fulltexte prvá nejde. Alebo ide? ;-)

Samozrejme, nejde. Mysleno sponzorovane odkazy nahore a vlastne vlevo, kdyz uvazim Sklik vpravo.

Jste zmrdi-kokoti čuráci a hlavně hovada

[35] Uff, ještě že jen „hlavně hovada“. Kdyby to bylo „hlavně zmrdi“, bylo by to o dost horší. :-)