Je sobota čtyřiadvacátého listopadu dva tisíce dvanáct, šestnáct
hodin, dvanáct minut. V zatemněném sálu smíchovské Meet Factory sedí na
téměř dvě stovky lidí. Sledují podium, kde stojí ozářený Marek Prokop.
Mlčí. Není to setkání nově vzniklé sekty. Je to první Copycamp.
Význam obsahu roste. Google
Panda cupuje nekvalitní SEO texty a v H1.cz stále více vidíme, že
budoucnost internetové reklamy vedle výkonnostního se rozšiřuje z pouhého
SEO na komplexní inbound
marketing. Pozvali jsme spolu s abdoc kapacity, nakoupili občerstvení a
mohli jsme začít. Jak tedy Copycamp probíhal?
Na počátku byl mýtus
Odpolední maraton přednášek, diskuzí a workshopů o copywritingu,
obsahu a podprsenkách zahájil zlehka Copywriter.cz Jan Ambrož. Vyvracel mýty
o copywritingu. Dvě základní myšlenky Honzy Ambrože:
- Každé slovo, které napíšete, musí copywriter umět klientovi
odůvodnit.
- Odhlaste se z Webtrhu.
Na ošklivém webu skvělý obsah nemá smysl
O tom, že s prací copywritera se nemá začínat na Webtrhu, ale nejlépe
v agentuře, mluvil i Richard Dobiáš ve své přednášce Jak se
stát dobrým copywriterem. Z velmi konkrétních dvaadvaceti bodů a rad
vyberme ty, které byly na sociálních sítích nejcitovanější:
- Vzdělávejte se nejen v copywritingu, ale i psychologii a klasickém
marketingu.
- Pokud web není hezký, nemá smysl budování obsahu.
- Jako copywriter se odlište, vyprofilujte se tématicky, nebo
žánrově.
Copywriter ve Slevomatu musí zaujmout
Následovalo krátké představení ostravského projektu Ovacopi (ano, s měkkým i na konci). Po
autorce tohoto setkání ostravských copywriterů a pisálků Květě Liškové
nastoupil Lukáš Hvozdecký. Popsal,
jak se stát copywriterem Slevomatua dal všem ambiciózním psavcům
užitečné rady:
- Buďte jiní, originální a zábavní.
- Hrajte si s textem motivačního dopisu.
- Udělejte něco navíc, demonstrujte, že vás práce
copywritera baví.
- To, co posíláte, si po sobě přečtěte.
Následoval Otto
Bohuš, snad jediný protagonista, který bez obalu přiznal, kolik si za
svou práci nechává zaplatit. Kontroverzi, kterou touto zprávou vyvolal,
plně zastínily konkrétními příklady z praxe tvorby direct mailů,
v podstatě do detailů rozvinul svůj článek na toto téma ze srpna.
Příběhy se nevypráví, ale naznačují
Po Ottovi na Copycampu vystoupil Kryšpín – Honza Marcínek. Ve své
inspirativní přednášce mluvil o tom, co by se měl
copywriter naučit z filmů. Co jsme se dozvěděli?
- Postup vyprávění filmu a výstavby textu je ve své podstatě
totožný.
- Nejsnáze začnete psát, znáte-li konec.
Velmi zajímavou přednášku připravila Míša Gregorová. Na příkladu
její zkušenosti – tvořila texty
pro T-mobile- radila, jak zvládnout obří zakázku. Co doporučuje?
- Udržujte si v projektu systém a pořádek. Jedna stránka na webu je
jeden dokument.
- Nevytvářejte si k textu příliš silné pouto. Vtípky vám klient
stejně vyškrtá.
Souběžně s Kryšpínem probíhal miniaturní a neformální workshop
vedený Lucií Palkoskovou a Matoušem Hutníkem z H1.cz. Jeho cílem bylo
vcítit se do cílové skupiny. A neboť výstupem byly popisky k podprsence,
na Twitteru o něm začaly kolovat zvěsti pod hashtagem #kozycamp.
Marek Prokop vystoupil v 16.00 s prednáškou Mikropříběhy
v sociálních sítích a v copywritingu, která se celá odvíjela od
hesla, že dobrý vypravěč příběh nevypráví, ale naznačí. Marek Prokop
je výtečný vypravěč. Poslední dvě přednášky byly oddechovější. Petr
Ludwig bojoval proti prokrastinaci a Lukáš Hrdlička mluvil o paralelách
mezi copywritingem a prezentačními
dovednostmi. A nakonec? Placení. Diskuze na téma naceňování se nesla
ve znamení sporu, zda je nejlepší jednotkou, za kterou platit normostrana,
strávený čas nebo zda má copywriter přistoupit na výkonový model
odměňování. Na téma naceňování připravujeme i Poslední středu.
Co dodat? V H1.cz jsme s Copycampem spokojeni a chceme poděkovat všem,
kdo se na jeho přípravě podíleli, zejména si dík zaslouží náš
spolupořadatel abdoc, děkujeme i MeetFactory, Node5 a Chuťpointu, který
připravil bezva občerstvení. A co vy, líbil se vám Copycamp? Dejte nám
prosím zpětnou
vazbu.
P.S. Zajímá vás, jaký text vytvoří dohromady 200 copywriterů? Tady
máte příklad:
Bylo nebylo… V jednom městě na půl cesty mezi Prahou a Brnem žil
starý smutný pán. Ale proč byl ten pán vlastně smutný? MĚL HEMEROIDY!
A tak se vypravil do Prahy, aby tam našel lék. Ale jak to tak bývá…
…jeho cesta nebyla tak jednoduchá, cestou ho přepadla skupinka odborářů.
A navíc ho zase chytly ty hemeroidy. “Ukaž mi průkazku”, zahartusil na
něj odborářský předák. “Jsem vysloužilý odborář, nechte mě
projít”, odpověděl starý muž. “Tak pojďte s námi! Jdeme na
Václavák, budeme tu prostestovat proti veškeré veřejnosti. Vadí nám, že
říkají “hemeroidy” a ne “hemoroidy”, lákala starého muže sličná
odborářka. A nalákala, kocoura starého. Vládla totiž nejen slovy…
“Tak určitě”, zvolal starý muž. A zašli spolu do tmavého podchodu.
“Ale já se tmy bojím”, zašeptal starý muž. “Nebojte, pojďte za mnou,
něco Vám ukážu!” “Já ti taky ukážu”, ozvalo se zpoza rohu. Ozvala
se rána a odporoučel se k zemi. Nastalo zlověstné ticho. “Ty`s ho zabil,
Karle”, vykřikla sličná odborářka. “Mlč už! A neříkej mi Karle.”
A hlasy slyšíš? Ne, mám ale v kapse jelení lůj. Pomalu strká ruku do
kapsy… Kalhot, co si včera zapomněl. “A sakra.” “Kde je?!” Píšu
dopis sám sobě. Proto by se mi teď sakra hodil. …Tak si dáme Deli, nebo
radři tatarák z lamy. V jednoduchosti je krása. Věnujte jednu minutu této
zprávě! !Napiš jen jedno slovo, které stojí za to! Langustýnky! A to jako
proč? Augystýn stál na autobusové zastávce a bylo mu jasné, že tenhle
vlak už nestihne. Seďkli sme pri kriklavo fialovom gauči. Chytli jsme se za
ruce a vyrazili do města. Mířili jsme k velkému ořezávátku, protože
tužka se nám ztupuje. A můj mozek to otupuje. A pak!.. Jsem se ráno
probudil s hranatou hlavou a ztrátou paměti. Nezbylo mi než začít pátrat
po tom, co se v noci událo… Byla jsem v rockovém baru, tmavém jako sám
hrob, vypil jsem ani nevím co a dělal jsem ledaccos. Příště vyberu jiný
nevim. Pravděpodobně při příští výpravě zvolíme kvalitnější zimní
výbavu. Rozhodně nás pak nerozhodí mnohé díry okolních sítí. Alebo sa
potúžime apským rumom, ČAJ, RUM, BUM, znése to, pijete, pijete a najednou
ležíte. Ležíte a je vám hrozně zle. V tom vám na mobilu cinkne smska…
S naprosto neuvěřitelnou zprávou. “Žaneta nejde, nejde na stryptýz!”
A vy se ptáte:”Sakra, proč?” “S Žanetou je ten páteční stryptýzek
nejlepší – vždycky hrozně slintá!” Co se dá dělat…”Zavolám
Erice!” Erika T. z toho bude sice sténat, ale kvůli tomu, že je
stenografka jí zatracovat nebudu. Třeba bude sténografka nakonec lepší než
uslintaná Žaneta. Jenže co se nestalo? Stenografku Eriku z nenadání
projela tramvaj. A do prdele. Asi končí její příběh – super.
…pokračování na další stránce Nevěděla, jaké si vzít punčochy. Po
chvíli váhání si zapálila cigaretu. A dál hloubavě přemýšlela.
Víčka se jí však klížila a když jen na malou chvíli usnula, cigareta jí
vypadla z dlaně. Upadla do hlubokého spánku, který ji přenesl do
vzdálených dob italské renesance. A pak se probudila a měla ruku
v nočníku. Vylekala se a okamžitě ucukla. Rozhlédla se a pomalu ruku
vrátila zpět. A pak jsem se k ní nahnul, lehce jí pohladil a
zašeptal:”DNS look up failed”! Byl jednou jeden život. To si pomyslela,
když vyslyšela tato jeho milá slova. No, prostě realistka. Z otevřeného
piva na stole už pomalu vyprchala jeho někdejší svěžest. A tak si
otevřela červené víno. Potřebovala trochu rozproudit krev v žilách.
A prokrastinovala, než se ozvaly zase ty hemoroidy… Rozhodla se, že to je
znamení a zavolala mu. Nebyla však příliš nadšená, když se v telefonu
ozval ženský hlas. Vlastně byla hodně naštvaná! A tak rychle telefon
zavěsila. Po chvíli zírání do zdi a přemýšlení, co udělat dál, začal
zvonit telefon. Na obrazovce je vidět jeho číslo. …”Mám to vůbec
zvednout?” Byla zmatená. Chtělo se ji utéct, ale neměla kam – a telefon
stále zvonil. Nesnášela neznámá čísla. Ale jedno číslo by možná
stihla… A když to půjde dobře, možná i dvě. Ale nebude to jen tak,
musí mi koupit ty boty, co jsem si vyhlídla. Telefon zvedla a nejistě
zašeptala:”Ano?”. Ze sluchátka se tentokrát ozval dětský
nářek:”Ztratila se mi maminka! Co mám dělat?” Chvíli přemýšlela, zda
si někdo z jejich přátel nedělá bžundu. A pak se nejistě zeptala: “To
je vtip?” Žádná odpověď. Kdo je tam? A odkud víte mé telefonní
číslo? Ze sluchátka se ozývalo jen ticho a nervózní funění. “Ztratila
se mi maminka, prosím pomozte mi” zopakoval své trápení dětský hlásek.
“A já svého času ztratil soudnost”, odsekl baryton na druhé straně.
Bylo jasné, že se schyluje k rozuzlení dramatu. Mach zjistil, že drží
v ruce utržené sluchátko. A pak se země začal třást. Rozestoupila se a
Machovi sluchátko spadlo do prohlubně, která se před ním vytvořila.
A najednou byla kolem jen čirá tma.
Tak snad by si oněch 200 copywriterů mohlo všimnout, že správně jsou hemoroidy, nikoliv hemeroidy. To snad pro začátek, když už se chceme nazývat copywritery.
Sečteno podtrženo, sešli se copywriteři z Webtrhu…
Milý Jane, každý správný copywriter si je mimo jiné vědom, že člověk český na internetu hledající, neví, jak se hemoroidy vyslovují, natož jak se správně píší… Hleděné, tudíž funkční v textu na webu je obojí:-) A je tam poměrně vtipná pasáž o opravě hemeroidů na hemoroidy :-)
Hledané, of course, pardon :-)
[2] Dobrá, a co to je „ty`s“? :-D Proč jsou interpunkční znaménka u uvozených vět všude až za druhým uvozovacím znaménkem (které je mimochodem bez výjimky také špatně)? Jak může věta začínat vykřičníkem? Co dělá výpustka před celou větou? Co je „!..“ za záhadné interpunkční znaménko? Co to je „ledaccos“? Co to znamená „seďkli“? Proč je v jedné větě „nevím“ a hned ve druhé „nevim“? Podstatné jméno „země“ je mužského rodu? Proč je tam plno dalších stylistických a interpunkčních nedostatků, které jsem ani nezmínil?
Příkladně odvedená práce copywriterů, kteří se zrovna horlivě „odhlašují z Webtrhů“ :-D Smekám až na zem :-D
Má nějaký smysl najmout copywritera na web s tapetama na plochu? Provozuji www.hdwallpapers.eu ,ale nevím zda by mělo význam třeba ke všem obrázkům doplnit text co by je detailně popsal a jak by měl být velký věta, dvě, tři, normostrana :) ? nebo stačí u obrázků jen alt?