Copycamp: Přednášky, na které nezapomenu

„Buď věříte, že to půjde, nebo jste přesvědčení, že to nepůjde. V obou případech máte pravdu.“ Tohle motto mi visí nad pracovním stolem a myslím, že perfektně vystihuje přístup všech těch, kteří se od roku 2012 postupně zapojili do příprav CopyCampu. Převzala jsem organizační štafetu v roce 2016 a zažila s ním okamžiky, kdy si člověk říká, že by se na všechno nejradši vykašlal a odjel pást ovce na Zéland. Rozhodně ale převažují chvíle, kdy je člověk pyšný – na to, jaké party je součástí a jaké kolegy má okolo sebe.

Abych to vzala od začátku: V roce 2012 jsem pracovala v menší agentuře a historicky první CopyCamp jsem odpískala kvůli koncertu mimo Prahu. Na dalších už jsem ale nechyběla – Bio Oko, zamilovaný ročník v divadle Ponec, vánoční vydání v kině Royal a školní CopyCamp z filosofické fakulty.

Na ten mám speciální vzpomínky: Byla jsem už tehdy ve výběrku do Hájedničky a na téhle akci tak trochu okukovala případné nové kolegy a kolegyně. Jenže… tehdejší šéfka copy týmu Lenka Benešová se mnou během celého dne ztratila sotva půl slova a já jsem se dobrala k závěru, že to asi neklapne.

Ani mě nenapadlo, že tím důvodem může být třeba to, jak moc hektický je celý den z pohledu organizátorů. Tohle mi naplno došlo ale o 9 měsíců později, kdy jsem si premiéru v roli organizátora odbývala já. Když CopyCamp pořádáte, obvykle je toho, i přes pečlivou přípravu, během dne tolik, že není čas skoro na nic. Ani na přednášky. Většinou z nich vidíte jen kousky. Je jich ale několik, které jsem viděla celé naživo – a které jsou pro mě vlastně symboly jednotlivých ročníků.

Červen 2016: Janek Rubeš, Praha versus taxi a poprvé v rolích organizátorů

Zpětně si říkám, že jsme byli tak trochu blázni. Kolem CopyCampu se vytvořil úplně nový organizační tým. S organizací jsme začali až 3 měsíce před akcí (dneska začínáme i půl roku předem) a pronajali si sál, který byl 2krát větší než ty největší prostory z předchozích let. Skoro 400 míst! Nám se je ale povedlo naplnit.

Na poslední přednášku jsme ulovili Janka Rubeše, který tehdy čeřil vody pražské taxikářské scény. Pamatuju si, že zatímco Janek zářil na pódiu a publikum se uvolněně smálo, stála jsem s kolegyní Monikou u dveří do sálu a cítila, jak ze mě všechno padá. A byla jsem strašně hrdá – že jsme to zvládli a dokázali minimálně navázat na předchozí roky. Dodneška řadím tenhle moment mezi ty nejlepší chvíle, které jsem v Hájedničce zažila. A že těch skvělých chvil bylo. :-)

Březen 2017: Pavel Novotný a totálně rozdělené publikum

Přiznávám, že pozvat si na akci Pavla Novotného je risk. Lidi ho buď milují, nebo nenávidí. A těch druhých bude možná i víc. Každopádně my jsme to riskli… Protože forma je jedna věc, ale obsah a samotné sdělení věc druhá. A já jsem přesvědčená, že z tohoto pohledu má Pavel Novotný co říct.

Nicméně zpátky k jeho přednášce. Pavel začal mluvit a v tu chvíli na sítích vybuchla bomba. A měla podobu červených tang, které měl na sobě a nebál se je ukázat. Všem a hned několikrát. Upřímně: Až jsem se bála jít do sálu, že nás obecenstvo vypíská za to, čemu jsme je vystavili. :-) I po skončení přednášky nám polovina lidí spílala, co to bylo za úlet, druhá nicméně samotný obsah ocenila a tleskala nám za odvahu.

Kontroverznější přednášku jsme od té doby neměli. Zpětně si říkám, že byla chyba nechat si ho až na úplný závěr, kdy lidi čekají spíš něco na pobavení a uvolnění, určitě ale nebyla chyba ho pozvat.

Prosinec 2017: Jiří „Rimmer“ Charvát a zmrzlíci v Domovině

CopyCamp původně probíhal každých 9 měsíců, a tak jsme se v roce 2017 potkali ještě jednou. Naplánovat 2 velké konference v jednom roce je peklo. A my poprvé začali přemýšlet o tom, že v tomhle směru CopyCamp trochu rozvolníme. Myslím, že je to jen dobře, jak z pohledu kvality přednášek, tak z pohledu duševního zdraví organizačního týmu. :-)

Z Domoviny si pamatuju velkou prosincovou zimu – byť jsme nechali prostory vytápět na 100 %. A pak také to, že pronajímatel připravil o 50 židlí méně a my jsme na to přišli večer před akcí. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. A tečkou za celým programem byl Jiří Charvát, který si připravil až trochu cynický stand-up o prázdnotě některých reklam. Já se u toho ještě dnes směju nahlas – zároveň mě ale z některých věcí tak trochu mrazí.

Září 2018: Dvě Hájedničky na podiu a návrat do Dlabačova

Všude dobře, v Dlabačově nejlíp. Byť nám někteří účastníci vyčítají fronty na toaletách ( :-) ), vnímáme Dlabačov jako skvělé místo s bezvadným týmem, který společně s námi vždycky dělal maximum pro to, aby se akce povedla.

Další ročník jsme zaparkovali těsně po prázdninách a já jsem si jeho organizaci zpestřila ještě organizováním vlastní svatby, která následovala jen pár dní po něm. Mimochodem, myslím, že organizování konferencí je skvělá průprava do života. Když se vám povede obstarat celodenní program pro 400 lidí, tak je organizace svatby, oslavy nebo výletu s kamarády vlastně brnkačka.

Konferenci svojí přednáškou zahájil, tehdy ještě v barvách Hájedničky, Filip Kahoun. Po něm podium patřilo Dominikovi, který dal nahlédnout do světa profi gamingu. 

Říjen 2019: CopyCamp slaví 10 let a Martiny premiéra na podiu

S organizací jubilejního 10. ročníku jsme začali už půl roku před dnem D. Vysnili jsme si hvězdný line-up (včetně božského Otta, který nás už po několikáté s díky odmítl. To jen abyste věděli, že se o něj pokoušíme ;-)) a vymysleli, že ho odstartujeme s Marťou společnou přednáškou. Vždyť na to přeci máme skoro pů roku…

Nebudu vás napínat: Do přednášky jsme se samozřejmě pustily později, než jsme měly v plánu. Zároveň jsme dávaly dohromady samotnou akci. Pracovaly na klientech… Ten krajíc, který jsme si ukously, byl tedy pekelně velký. A myslím, že tohle byly ty chvíle, kdy bychom se obě raději viděly někde jinde. Nakonec jsme náš společný výstup (a věřím, že se ctí) daly. Mimochodem, stát v zákulisí a čekat na pozvání moderátora je pořádný adrenalin, ale přišla jsem na to, že ho mám vlastně ráda.

A co dál…?

Na offlinový CopyCamp jsme se těšili i letos. Jenže člověk míní, covid v roce 2020 mění. Na konci října tak před námi stála další výzva – překlopit tuhle akci, která je především o komunitě a setkávání se, do online prostředí. Osobně si myslím, že se to povedlo. Detailní pohled za kulisy pak nechám kolegyni Káje do dalšího článku. ;-)

Teď už jen tenhle článek postavený na osobních vzpomínkách, postřezích a pohledech za kulisy nějak důstojně uzavřít. A co může být důstojnějšího než poděkování. CopyCamp by nikdy nebyl takový, jaký je, kdyby nebylo skvělých lidí v Hájedničce – těch, co CopyCamp před lety vymysleli, i těch, kteří se snaží, aby byl každý další ročník zajímavý a minimálně stejně dobrý jako předchozí. A taky by takový nebyl ani bez vás, copywriterů, psavců, kteří se ho účastníte. Díky za to!