Ačkoliv se zde nabízí jednoznačná paralela se situací ve zkoumání použitelnosti (usertestingy jsou opravdu o dost účinnější než běžné analýzy použitelnosti), přesto se domnívám, že klasické audity přístupnosti svůj lesk neztratily a jsou stále nenahraditelné. Uživatelské testování přístupnosti je jistě zajímavým doplňkem, který dokáže povýšit audit přístupnosti na vyšší úroveň, ale rozhodně ho nelze považovat za lepší alternativu.

Důvody jsou následující:

Hlavní motivací pro zkoumání přístupnosti je legislativa

K úsilí o přístupný web nás vedou různé důvody. Některé jsou pozitivní (hovoří o nich například článek Davida Špinara Jak vydělat na přístupném webu), jiné jsou negativní (soulad s legislativou a obava před postihy). I když by každý rozumný majitel webu měl akcentovat spíše ty pozitivní motivace, bohužel jsme stále svědky toho, že hlavním důvodem pro zkoumání přístupnosti je nutnost souladu s legislativou. Majitel webu prostě potřebuje mít jistotu, že jeho web splňuje ustanovení Zákona o informačních systémech veřejné správy.

A proto je nezbytné zkoumat web podle pravidel přístupnosti, pěkně bod po bodu. Bez formálního auditu přístupnosti se pak neobejdeme.

Některé chyby testeři nemohou odhalit

Handicapování testeři na některé chybové aspekty stránky nenarazí, i když na ní nesporně jsou. Je-li například nepřístupný odkaz nevhodně realizován pomocí JavaScriptu, tester na něj neupozorní, protože se mu může jevit jako běžný text.

Je sice pravděpodobné, že zásadní chyby v přístupnosti budou v rámci usertestingu odhaleny, avšak pokud chce mít majitel webu jistotu, že web vyhovuje všem bodům, není jiné cesty než formální audit přístupnosti.

Vysoké náklady na realizaci testingu

Je důležité si uvědomit, že skupina handicapovaných uživatelů je značně různorodá a všichni mají různé specifické potřeby. Například nevidomým uživatelům nevadí nedostatečný kontrast barev popředí a pozadí, což může být naprosto klíčové pro slabozraké. Uživatelé s poruchami hybnosti horních končetin mají jiné potřeby než uživatelé s dyslexií apod.

Pokud by se tedy mělo organizovat uživatelské testování přístupnosti opravdu komplexně, měli bychom zvolit poměrně širokou skupinu uživatelů a nezapomenout na žádný typ postižení. A to není zdaleka všechno, museli bychom také zajistit veškeré typy asistivních technologií (brailské řádky, hlasové čtečky, softwarové lupy), aby bylo zajištěno skutečně přirozené prostředí pro testery.

To všechno pochopitelně celou akci značně komplikuje a především prodražuje. Je nezbytné, aby se i v rámci zkoumání přístupnosti webu zohledňoval poměr „cena/výkon“.

Naše vlastní zkušenost

V minulosti se nám několikrát stalo, že zákazník požadoval k formálnímu auditu přístupnosti ještě menší uživatelské testování s vybranou skupinou testerů (např. pouze těžce a lehce zrakově postižení). Ačkoliv to byla velmi inspirativní zkušenost a pomohlo to také lépe demonstrovat naše zjištění klientovi, nikdy se nám nestalo, že se v testování objevilo něco závažného, co jsme ve formálním auditu nezaznamenali.

Dokazuje to, že uživatelské testování přístupnosti míjí svůj cíl a zapomíná na hlavní premisu: za rozumné náklady prověřit stav přístupnosti webu, odhalit chyby a navrhnout řešení.

A co vy? Jaký je váš názor na vztah klasického auditu přístupnosti a uživatelského testování přístupnosti?