Termín CAPTCHA, neboli „Completely Automated Public Turing test to tell Computers and Humans Apart“, je metoda, jak na webu automatizovaně rozpoznat počítač od člověka. Obvykle se s ní setkáte u formulářů, kde má typicky podobu obrázku s deformovaným textem, pod nímž se nachází vstupní textové pole. Úkolem uživatele je správně opsat text z obrázku. Pokud udělá chybu, formulář se neodešle a systém vygeneruje nový obrázek.

CAPTCHA byla vyvinuta na konci 90. let minulého století. Důvodem byl zvyšující se počet spamu, vkládaného na stránky prostřednictvím tzv. botů, což jsou aplikace schopné rozpoznat a automaticky odeslat formuláře vyplněné nežádoucími odkazy. Metoda je založena na předpokladu, že počítač (využívající technologii OCR) na rozdíl od člověka nedokáže správně rozpoznat a přepsat zdrojový text.

Achillovou patou této metody je přílišná deformace textů, která vede k tomu, že ani lidé nedokážou text správně přečíst. CAPTCHA pak uživatele nutí k opakovanému přepisování obrázku nebo v horším případě odeslání formuláře úplně znemožní. Příkladem může být následující jen obtížně čitelná CAPTCHA:

Osobně považuji CAPTCHU za velký problém z hlediska použitelnosti. Proto jsem rád, že Dr. Peters J. Meyers, ředitel konzultační společnosti User Effects, nedávno přišel se zajímavým nápadem, jak učinit CAPTCHU lépe použitelnou (čitelnější) se zachováním vysoké úrovně bezpečnosti.

Řešení je poměrně prosté. Meyers doporučuje obrázek s textem horizontálně rozpůlit na dvě části (každá část obsahuje přesně půl textu) a na webu jej prezentovat kompletní pomocí kaskádových (CSS) stylů. Počítač na rozdíl od člověka neuvidí výslednou stránku s CSS styly, ale jen zdrojový kód, kde jsou obrázky dva a samostatně nedávají smysl. Text na obrázku tak může být dobře čitelný a počítač jej stejně nedokáže přečíst.

Asi vás napadne, že toto řešení skýtá problémy pro uživatele, kteří web neprohlížejí se zapnutými CSS styly nebo obrázky a také pro zrakově postižené. Tento problém by měl ve většině případů vyřešit odkaz, který umožňuje přehrát zvukovou stopu s textem z obrázku. Kromě toho doporučujeme vedle obrázku doplnit odkaz typu „Jiný obrázek, tento nepřečtu.“ pro uživatele, kteří mají i při použití této metody problém s čitelností textu.

Domníváme se, že tato CAPTCHA bude bezpečná a zároveň použitelná, a proto bychom si přáli, aby se na webu ujala. Co si o tomto řešení myslíte vy? Jak se bráníte SPAMu zasílanému přes formuláře? Podělte se s námi o své zkušenosti v diskusi.

Ačkoliv se zde nabízí jednoznačná paralela se situací ve zkoumání použitelnosti (usertestingy jsou opravdu o dost účinnější než běžné analýzy použitelnosti), přesto se domnívám, že klasické audity přístupnosti svůj lesk neztratily a jsou stále nenahraditelné. Uživatelské testování přístupnosti je jistě zajímavým doplňkem, který dokáže povýšit audit přístupnosti na vyšší úroveň, ale rozhodně ho nelze považovat za lepší alternativu.

Důvody jsou následující:

Hlavní motivací pro zkoumání přístupnosti je legislativa

K úsilí o přístupný web nás vedou různé důvody. Některé jsou pozitivní (hovoří o nich například článek Davida Špinara Jak vydělat na přístupném webu), jiné jsou negativní (soulad s legislativou a obava před postihy). I když by každý rozumný majitel webu měl akcentovat spíše ty pozitivní motivace, bohužel jsme stále svědky toho, že hlavním důvodem pro zkoumání přístupnosti je nutnost souladu s legislativou. Majitel webu prostě potřebuje mít jistotu, že jeho web splňuje ustanovení Zákona o informačních systémech veřejné správy.

A proto je nezbytné zkoumat web podle pravidel přístupnosti, pěkně bod po bodu. Bez formálního auditu přístupnosti se pak neobejdeme.

Některé chyby testeři nemohou odhalit

Handicapování testeři na některé chybové aspekty stránky nenarazí, i když na ní nesporně jsou. Je-li například nepřístupný odkaz nevhodně realizován pomocí JavaScriptu, tester na něj neupozorní, protože se mu může jevit jako běžný text.

Je sice pravděpodobné, že zásadní chyby v přístupnosti budou v rámci usertestingu odhaleny, avšak pokud chce mít majitel webu jistotu, že web vyhovuje všem bodům, není jiné cesty než formální audit přístupnosti.

Vysoké náklady na realizaci testingu

Je důležité si uvědomit, že skupina handicapovaných uživatelů je značně různorodá a všichni mají různé specifické potřeby. Například nevidomým uživatelům nevadí nedostatečný kontrast barev popředí a pozadí, což může být naprosto klíčové pro slabozraké. Uživatelé s poruchami hybnosti horních končetin mají jiné potřeby než uživatelé s dyslexií apod.

Pokud by se tedy mělo organizovat uživatelské testování přístupnosti opravdu komplexně, měli bychom zvolit poměrně širokou skupinu uživatelů a nezapomenout na žádný typ postižení. A to není zdaleka všechno, museli bychom také zajistit veškeré typy asistivních technologií (brailské řádky, hlasové čtečky, softwarové lupy), aby bylo zajištěno skutečně přirozené prostředí pro testery.

To všechno pochopitelně celou akci značně komplikuje a především prodražuje. Je nezbytné, aby se i v rámci zkoumání přístupnosti webu zohledňoval poměr „cena/výkon“.

Naše vlastní zkušenost

V minulosti se nám několikrát stalo, že zákazník požadoval k formálnímu auditu přístupnosti ještě menší uživatelské testování s vybranou skupinou testerů (např. pouze těžce a lehce zrakově postižení). Ačkoliv to byla velmi inspirativní zkušenost a pomohlo to také lépe demonstrovat naše zjištění klientovi, nikdy se nám nestalo, že se v testování objevilo něco závažného, co jsme ve formálním auditu nezaznamenali.

Dokazuje to, že uživatelské testování přístupnosti míjí svůj cíl a zapomíná na hlavní premisu: za rozumné náklady prověřit stav přístupnosti webu, odhalit chyby a navrhnout řešení.

A co vy? Jaký je váš názor na vztah klasického auditu přístupnosti a uživatelského testování přístupnosti?

Srovnání s pravidly z roku 2004

Podrobné srovnání návrhu nových pravidel s původní verzí z roku 2004 sepsal David Špinar na svém webu Přístupnost, zde jen zdůrazním nejdůležitější praktické důsledky pro webdesignery a webmastery. Již při návrhu nových pravidel jsme se snažili, aby změny nebyly dramatické a nutné úpravy se příliš neprodražily, zároveň jsme ovšem museli reflektovat vývoj, zvláště zvyšující se podíl multimédií.

Jaké nové požadavky je tedy nutné dodržet?

• Dostatečný kontrast barvy textu a pozadí se měří pomocí nové metodiky výpočtu jasu (luminance). Je také nutné jej dodržet nejen v textovém obsahu, ale i v obrázcích, pokud nesou nějakou informaci. Pro kontrolu kontrastu doporučujeme použít vhodný nástroj. Nová metodika nedává diametrálně odlišné výsledky, v některých případech je benevolentnější, někdy přísnější, reflektuje i vliv velikosti písma. (Pravidlo 6)
• Jsou předepsány minimální hodnoty zvětšení (200 %) a zmenšení (50 %) písma, při kterých nesmí docházet ke ztrátě obsahu nebo funkčnosti webu. (Pravidlo 7)
• Byla změněna přípustná frekvence blikání na stránce z původní jednou za sekundu na třikrát za sekundu (tj. nic nesmí blikat rychleji) a přesněji specifikováno, co se blikáním myslí: výrazné změny barevnosti, jasu, velikosti nebo umístění prvku. (Pravidlo 12)
• U rozsáhlejších webů je nový požadavek na existenci alternativních navigačních prvků – krom standardní navigace zde musí být snadno dostupná mapa webu nebo vyhledávací formulář. (Pravidlo 20)
• Alternativními textovými popisky musí být vybaveny nejen obrázky, ale i další multimediální obsah. Využít je možné nejen specializované atributy (alt a longdesc), ale i textové titulky, případně okolní textový obsah, pokud nelze jinak. (Pravidlo 2)
• Pokud je účel nebo priorita některé části stránky naznačena jejím grafickým provedením, musí být tato informace dostupná i uživatelům, kteří grafiku nevidí, např. formou vhodně skrytého nadpisu. To se týká třeba navigačních bloků, kterým by tak měl předcházet vhodný nadpis (např. Hlavní menu). Na více stránkách se opakující obsahové bloky by navíc mělo být možné přeskočit pomocí odkazů (typicky na začátku stránky umisťované skryté odkazy pro skok na hlavní obsah nebo na navigaci). (Pravidlo 4 a 17)
• Pokud na stránkách hraje zvuk déle než 3 sekundy, musí být možné jej vypnout nezávisle na systémovém zvuku počítače. (Pravidlo 13)
• Je nutné dbát na dostatečnou informovanost uživatele při vyplňování formulářů – pokud udělá uživatel chybu, je třeba informaci o chybě uvést dostatečně zřetelně. Vhodné místo je na začátku stránky, zároveň je ideální označit políčko formuláře, kde chyba nastala. (Pravidlo 23)
• Pokud jsou akce na stránce závislé na časovém limitu, musí být dostatečně dlouhý, případně musí jít prodloužit či vypnout, pokud to nevylučuje charakter stránky (což se týká např. různých testů, kde je časový limit přesně daný a musí být stejný pro všechny testované). (Pravidlo 14)

V některých aspektech jsou nová pravidla benevolentnější než původní a na tvůrce webů kladou nižší nároky:

• Není přísně vyžadována validita kódu. Je nutné dodržet některá pravidla – správné vnoření značek, uvádění koncových značek tam, kde to specifikace vyžaduje. Správně musí být v kódu vyznačen i jazyk dokumentu. Je nutné vhodně využívat základní sémantické značky – seznamy, nadpisy, záhlaví tabulek, popisky formulářů. Zároveň není povoleno použití sémantických značek pro jiný účel, než pro jaký jsou určeny. V praxi může být ovšem dodržení validity nejefektivnějším způsobem pro vyhovění některým těmto nárokům, protože na její ověření existují hotové nástroje – validátory.
• V kaskádových stylech není nutné uvádět obecnou rodinu písem.
• Snížily se nároky na popisnost odkazů – dříve musel být dostatečně popisný samotný text odkazu, nyní stačí, pokud je uživatel schopen dostatečně určit cíl odkazu i z přímého kontextu. Přímým kontextem se míní věta, odstavec, položka seznamu, buňka tabulky, kde se odkaz nachází, a její příslušné záhlaví.

Změny z připomínkového řízení

Změny, které má na svědomí připomínkové řízení k vyhlášce, nejsou pro praktickou aplikaci pravidel příliš důležité a zajímat budou spíše ty z vás, kteří sledují postupný vývoj nových pravidel.

Většina změn je pouze v rovině formulační a podílejí se na nich legislativní důvody, nová pravidla budou na rozdíl od předchozích přímo součástí vyhlášky a na použitou terminologii tak jsou kladeny větší nároky. Lidem z oboru ovšem budou formulace mnohdy připadat umělé a neobratné. Další změny se nesou v duchu snížení náročnosti implementace pravidel – zde se jedná zejména o podmíněnou povinnost dodržení některých pravidel. Některá pravidla byla rozdělena na dvě, aniž by v důsledku došlo k posunu významu.

Faktické změny ve finálních pravidlech oproti návrhu jsou tedy zejména tyto:

• V pravidle 17 o možnosti přeskočení opakujících se obsahových bloků byla nutnost dodržení ne zcela logicky omezena pouze na weby většího rozsahu, přestože užitečnost podobných odkazů na rozsahu celého webu prakticky nezávisí.
• V pravidlech je opět požadavek na existenci prohlášení o přístupnosti na webech, kterých se pravidla týkají. Návrh pravidel to nepožadoval.
• Některá pravidla jsou podmíněně povinná (3, 9, 14, 15, 17, 20 a 23). Tato pravidla je možné nedodržet pouze za podmínky, která je v pravidle explicitně uvedena, a tuto skutečnost je nutné uvést a zdůvodnit v prohlášení o přístupnosti.

Finální verzi nových pravidel jsme přizpůsobili i školení přístupnosti, kde se můžete o kontextu jejich vzniku a správné aplikaci na web dozvědět více.

Jaké změny můžeme čekat?

Hned na začátku výčtu změn bych rád poznamenal, že současné znění pravidel ještě nemusí být definitivní, další změny mohou být zaneseny během schvalování vyhlášky. Oproti nyní platným pravidlům se nová pravidla budou lišit v jednom poměrně zásadním aspektu – zatímco stávající pravidla jsou Best practice, tedy prakticky pouze doporučení, nová pravidla budou součástí vyhlášky, a tedy závazná pro všechny instituce veřejné správy.

Na Ministerstvu vnitra provedli některé změny ve srovnání s pravidly přístupnosti, která jsme navrhli ve spolupráci s Tyflocentrem Brno a Fakultou informatiky Masarykovy univerzity v projektu vědy a výzkumu Přístupnost webových stránek orgánů státní správy:

• Pravidel bude o 3 více, tedy 33 – přibyla pravidla o povinnosti prohlášení o přístupnosti, některá pravidla byla rozdělena do dvou.
• Některá pravidla (celkem 7) budou pouze podmíněně povinná – za určitých okolností (přesně specifikovaných v zákoně) nebudou muset být dodržena. V takovém případě to bude muset být uvedeno a řádně odůvodněno v prohlášení o přístupnosti.
• Řada pravidel byla přeformulována. Přestože výsledné formulace možná budou připadat webdesignérům poněkud krkolomné, změny byly prý nutné z legislativních důvodů.

Pozitivní je, že nic důležitého z navržených pravidel nevypadlo, byť jsou požadavky ve výsledku mírnější. Na ministerstvo ovšem vyvíjejí tlak některé instituce veřejné správy, aby byla pravidla ještě mnohem benevolentnější. Ministerstvo je tak trochu mezi dvěma mlýnskými kameny – na jedné straně útočíme my, aby bylo z navržených pravidel zachováno maximum, z druhé strany je tlak přesně opačný. Doufejme, že výsledek nebude příliš velkým kompromisem – jakmile budeme definitivní podobu znát, určitě vás s ní seznámíme.

Přestože oficiálně vyjdou pravidla až v rámci ministerské vyhlášky k začátku roku 2008 (a tudíž je možné, že na základě oponentury zajištěné ministerstvem doznají ještě nějaké změny) rád bych vám představil některé zajímavé novinky, které přinášejí oproti současné verzi pravidel přístupnosti.

Nezávislost na cookies

Dostupnost informací a funkcionalita webu nesmí být závislá na jakémkoliv doplňku v prohlížeči, a tudíž ani na cookies. Velmi častým případem bývá situace, kdy je na cookie závislá například jazyková verze webu. Na stejné stránce (například titulní) může být zobrazen různý jazykový obsah, a sice v závislosti na tom, jakou má uživatel nastavenu cookie. Pokud si zvolí v přepínači češtinu, vidí stránky česky, pokud angličtinu, vidí je anglicky. Přitom však stránky mají stále stejnou URL adresu. To je pochopitelně špatně nejen z hlediska přístupnosti, ale i z hlediska SEO. Vyhledávače totiží cookie nepřijmou, a tudíž znají jen defaultní jazykovou verzi webu.

Příkladů je ale jistě více. Například si vzpomínám na situaci na webu Ministerstva financí, kde se do cookie ukládal aktuálně zobrazovaný rok v archivu zpráv a právě cookie rozhodovala, ze kterého roku se budou zobrazovat zprávy.

Viz též pravidlo č. 3.

Nezávislost na vizuální podobě stránek

Představte si situaci, kdy máte na stránce seznam dnů v konkrétním měsíci a některé jsou vyznačeny tučně. Poté je vysvětleno, že v tučně vyznačené dny má kino ještě volné lístky, ale v běžně vyznačených dnech už lístky nejsou. Pokud máte zobrazovací zařízení, které dokáže „tučnost“ prezentovat, tak této informaci rozumíte. Pokud však takové zařízení nemáte, máte problém.

Zkusme to tedy jinak, dny umístíte do tabulky. Do levé buňky dáte dny, ve kterých lístky jsou, do pravé buňky dny vyprodané. Ale ouha, ne všem se zobrazuje tabulka s buňkami vedle sebe. Někteří vidí jen seznam dnů pod sebou.

Tak ještě jinak, necháme dny vedle sebe, ale dnům s volnými lístky dáme větší velikost písma. Jenže ani to nevychází, řada lidí má takové zobrazovací zařízení, které odlišnost ve velikosti písma nepodporuje.

Řešení je tedy jasné. Informace musí zůstat srozumitelná i pro lidi, kteří nejsou schopni rozpoznat, zda-li je něco tučné, kurzívou nebo jinak velké. Tvůrce webu si nesmí být jistý ani tím, zda-li někdo vidí prvky webu ve stejném pořadí jako on, vedle sebe, nad sebou atp. Správné řešení tedy spočívá ve vyjádření této informace pomocí běžného textu nebo pomocí sémantických značek.

Viz též pravidlo č. 4.

Jiný algoritmus pro výpočet barevného kontrastu

V předchozí verzi pravidel byl použit algoritmus rozdílu barvy a rozdílu jasu. Tento algoritmus však nebyl optimální, protože byl na jednu stranu příliš přísný, na druhou stranu povoloval některé zběsilé kombinace, které sice de iure kontrastní byly, přesto je však nikdo nepřečetl.

V nových pravidlech byl použit algoritmus, se kterým přišel WCAG2.0, a sice rozdíl světelnosti (luminance). Ten je ve výsledku mnohem přesnější a také tolerantnější. K dispozici je rovněž velmi šikovný Analyzér kontrastu barvy, který dokáže pomoci webmasterům a webdesignérům vytvářet dobře kontrastní weby.

Viz též pravidlo č. 6.

Přeskočitelné obsahové bloky

Jedná se o notoricky známe odkazy „Přeskočit na navigaci“ nebo „Přeskočit na obsah“. Jejich důležitost tkví v tom, že pro řadu uživatelů s alternativními výstupními zařízeními je značně otravné, pokud na každé stránce musejí číst znovu a znovu kompletní hlavičku, navigaci atp.

Je však velmi důležité uzpůsobit tyto odkazy správně. Často jsou totiž skrývány pomocí kaskádových stylů a předpisů display:none, nebo visibility:hidden, což je však špatně, protože řada výstupních zařízení tyto odkazy také nezobrazí. K dispozici jsou tak mnohem elegantnější řešení.

Viz též pravidlo č. 16.

Chybové hlášky formulářů

Nedostatečné či zcela absentující chybové hlášky formulářů jsou častým problémem řady webů. V případě, kdy uživatel nevyplní formulář správně, musí být po jeho odeslání k dispozici dostatečně informativní sdělení, kde nastala chyba a jak ji napravit. Tato informace musí být k dispozici nad formulářem a případně také u samotného chybně vyplněného prvku.

Viz též pravidlo č. 22.

Přímý kontext odkazu

V předchozí verzi pravidel figurovala podmínka, že text odkazu (v kombinaci s atributem title) musí dávat uživateli dostatečnou informaci o cíli odkazu, a to bez kontextu. Nová verze pravidel však určitý kontext připouští. Tímto přímým kontextem, který může být použit pro vyjádření informace o cíli odkazu, je věta, odstavec, položka seznamu nebo buňka tabulky, ve které se odkaz nachází. Přímým kontextem je rovněž vazba mezi záhlavím řádku/sloupce tabulky a buňkou tabulky, která do daného řádku/sloupce patří.

Viz také pravidlo č. 23.

V nových pravidlech přístupnosti je novinek pochopitelně mnohem více. Já jsem v tomto článku popsal jen ty nejdůležitější a nejzajímavější z nich.

Otázka: V jakých jednotkách definovat v kaskádových stylech velikost písma, abychom dodrželi zásady přístupného a dobře použitelného webu?

Zmíněné články příliš teoretizují, já se pokusím vyjádřit stručně a jasně: Použijte takové jednotky velikosti písma, u kterých budete mít jistotu, že si je budou moci lidé pomocí standardního ovládání prohlížeče zvětšit.

Mezi prohlížeče pochopitelně zařaďte MS Internet Explorer (verzi 6 a 7), Mozillu/Firefox a Operu. Vykašlete se na odborné disputace, zdali se ten či onen prohlížeč chová při zvětšování té či oné jednotky divně, a místo toho si raději sami vyzkoušejte pomocí funkce „Zvětšit písmo“, zda-li je možné písmo skutečně zvětšit.

Pro lepší názornost jsem si pro vás připravil tyto tři obrázky. První ukazuje zobrazení písma při nastavené standardní velikost v MSIE 6.

Druhý obrázek ukazuje situaci, kdy jsem v MS Internet Exploreru 6 zvolil v menu položky „Zobrazit“ / „Velikost textu“ / „Největší“.

Totéž pak ve Firefoxu.

Co z toho plyne? Jak jsem napsal v úvodu. Použijte jen takové jednotky, u kterých jste si jistí, že si je mohou uživatelé pomocí prohlížeče zvětšit. Z definovaných jednotek jsou to em, ex a %. Nebo můžete použít slovní vyjádření (např. small nebo smaller). Ostatně, právě to také doporučují pravidla přístupnosti.