Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Firemní weblog poradenské společnosti H1.cz

Zobrazit všechny články
Zpět

Velké firmy o nás sbírají data. Necháme je ulehčit nám život?

Od okamžiku, kdy se člověk postavil na nohy, za sebou začal nechávat stopy a naučil se číst stopy ostatních. Podle stop poznal, kdo je zanechal – jestli další člověk nebo zvíře, jaké měl tělesné dispozice a jestli pro něj představuje nebezpečí. Podle stop se dal vystopovat cizí kmen a jejich náčelníci pak mohli provést výměnný obchod, nebo silnější kmen vyhladil ten slabší a zabral jejich zem. 

V okamžiku, kdy člověk poprvé vstoupil na internet, už něco ze své ostražitosti ztratil a začal za sebou nechávat mnohem hmatatelnější, dlouhodobou stopu – stopu digitální. Svůj digitální otisk DNA, virtuální obraz sebe sama. Z těchto stop lze vyčíst ledacos: jaké jsou vaše koníčky, zda máte děti, nebo kde jste byli loni na dovolené. Přijde vám to děsivé? Přitažené za vlasy? Každopádně tohle je realita.

Iluze soukromí (nejen) na internetu

Od okamžiku, kdy se vám v počítači uloží první cookies, vyhledáte několik obecných hesel v Google, nebo si založíte první účet v bance, jste označeni. Jste zařazení do určité škatulky, vaše virtuální identita jsou data. A s daty se pracuje.

  • Pokud nepatříte mezi lidi, kteří střádají svoje jmění pod polštářem, pravděpodobně máte za sebou pár návštěv v bankovních institucích. Ať už si zakládáte účet, uzavíráte spoření nebo pojištění, berete si půjčku či kupujete na leasing, bez podpisu se to většinou neobejde. Obsah dokumentu se liší podle instituce a produktu, ale má společného jmenovatele – kouzelnou formuli „souhlas se zpracováním osobních údajů“. V zásadě to znamená, že veškerá vaše platební morálka se schází na jednom místě, a do toho místa může kdykoliv jakákoliv (finanční) společnost sáhnout a zjistit o vás víc, než ví vaše manželka.
  • Nosíte čočky? Skvělé. Máte svůj oblíbený e-shop, při registraci jste řekli jasné „NE“ newsletterům, teď už jen dokončit nákup a počkat pár dní na zásilku. Výborně. Víme, že jste si koupili čočky na čtvrt roku a nemůžeme vám posílat newsletter, ale oslovit vaši cookie cílenou reklamou přeci můžeme a rádi to uděláme. Dva týdny před skončením trvanlivosti uvidíte naši reklamu napříč všemi kanály a všemi zařízeními. A pravděpodobně k nám zavítáte znovu. Chceme přeci, abyste viděli ostře.
  • Máte zákaznickou kartu do vašeho oblíbeného supermarketu? Pípáte s ní u kasy při placení nákupu, aniž byste vlastně věděli proč? Já občas taky. Jak plyne čas, něco se stalo: nezdají se vám ty jejich letáky poslední dobou více zajímavé? Samozřejmě – při vyplňování žádosti jste udělili souhlas se zpracováním osobních údajů v souladu se zákonem a toto je výsledek. Nechceme vás přeci obtěžovat nezajímavou reklamou, ale přijde nám škoda nedat vám vědět o sezónním zboží, které máme v akci a které jste u nás loni touto dobou nakupovali.

Příklady výš mají společný znak, a tím je buď vědomý, nebo nevědomý souhlas třetí straně získat určité údaje a dál je používat. Vždy existuje faktický podklad pro danou akci třetí strany směrem k vám. Co když se ale dostanete do situace, kdy o vás někdo sbírá a hromadí data, aniž byste k tomu dali svolení, nebo na ně měla třetí strana legislativní nárok?

Pokud bydlíte v metropoli a jezdíte po Praze autem, není pro vás žádnou novinkou, že je pokrytá kamerami úsekového měření. Ty snímají také auta a jejich SPZ, která se žádného domnělého přestupku nedopustila, přičemž v současné době nikdo není schopen říci, kam data následně putují a jak je s nimi nakládáno. Částečným poodkrytím reality může být prohlášení oddělení LAPD z USA, které bez legislativního nároku sbírá všechny SPZ a opírá to o tvrzení, že pokud vlastníte auto a to auto jezdí po silnici, je de facto předmětem vyšetřování, protože dříve nebo později to dané auto může spáchat přestupek/zločin.

Zatímco v online sféře o vás má třetí strana poměrně dobrou představu a jste stále „osobnost bez jména a bez tváře“, v offlinu je to přesně naopak. Je to skládanka. Nejpravděpodobnější bydliště vezmeme z registrací v e-commerce projektech. Trvalé bydliště, vzhled, věk, příjem, rodinný status a počet dětí z dat ve finančních institucích. Mobilita a oblíbené trasy z vaší SPZ. Koníčky, nákupní preference, dokonce i povahu a vaše tajemství z nákupů navázaných na číslo vaší karty.

Puzzle vašeho virtuálního já jde složit z těch správných dílků a jediný důvod, proč se to ještě neděje je ten, že zatím neexistuje dostatečně velká síla, která by jednotlivé dílky vzala, pospojovala dohromady a využila ke svému vlastnímu prospěchu.

Neškodíme, chceme vám připravit dokonalý den

Už nyní existuje faktická možnost zadat váš e-mail na těch správných místech do správného systému a zjistit, co všechno jste si kdy na internetu s tím daným e-mailem koupili (zdravíme do srovnávačů!). Pojďme ještě dál a zkusme vzít obraz vašeho virtuálního já a využít všechno, co o vás víme k tomu, abychom pro vás zařídili dokonalý den.

Ráno vás nebudí poskakování dětí na posteli. Ty sedí vedle v místnosti a koukají na DVD na pohádku, kterou jste včera dostali k nákupu – zadarmo. Tedy zadarmo úplně ne – byl to bonus ke koupi chytré lednice, která spolupracuje s jistým obchodním řetězcem.

Ta lednice má mimochodem přehled o tom, co v ní je a není za potraviny. Ví, co je za den v týdnu a sama dokáže odhadnout a objednat nákup, který vám doručí den dopředu. Mezitím, co děti snídají, sbalíte jim pár věcí na víkendový výlet do Alp – ten, co jste rezervovali přímo z reklamy ve vaší Smart TV. Původně jste ji nechtěli, když vám ji nabízeli, ale když pak přišel poštou voucher na slevu, proč ji nemít. Připojištění vám vaše pojišťovna nabídla v rámci letního balíčku před dvěma týdny, právě v okamžiku, kdy začínalo být hezky. Vyrážíte.

Vaše auto vám napoví, jaká cesta bude nejbezpečnější, a dokonce navrhne místo odpočinku při náročné cestě – McDonalds u hranic, asi dvě hodiny jízdy. Není nejzdravější, ale znáte děti. Po cestě je nutné nakoupit nejmladšímu vhodnou obuv, na kterou se v tom shonu nějak zapomnělo. Zastavujete u kamenné prodejny vašeho oblíbeného e-shopu. Vcházíte dovnitř, detekční rám zaregistroval vaši zákaznickou kartu a za okamžik je u vás prodavač s botami, které jste kdysi prohlížel online. Sedí perfektně.

Přijíždíte na hotel. Vaše auto pozná, že je v cíli a ohlásí se na sociální sítě – o jeden telefonát rodičům méně. Při check-inu vás vítá milá recepční, která vám předá klíče od pokoje a informuje vás, že vám předrezervovala bazén se saunou, kola a jízdenky na lanovky v okolí. Stačí jen autorizovat.

Vcházíte do pokoje, je připravený pro vás. TV s bohatým výběrem rodinných stanic, minibar s vaším oblíbeným alkoholem, hotelové menu respektující alergii vaší manželky na laktózu a matrace proti bolesti zad na vaší půlce postele. Večer je skvělý. Jdete spokojení spát.

Ráno vás nebudí poskakování dětí na posteli.

Život je krásný.

Viriliův převrácený zázrak

 Mnoho z vás by mohlo namítnout, že je tahle vize možná až příliš Orwellovská. Pravdou však je, že je to vize jen do určité míry. Voda je mokrá, nebe je modré a banky a pojišťovny si o vás předávají informace, e-shopy sbírají vaše cookies a těží jejich potenciál na maximum. Na statistickém vzorku testují, jaká reklama na vás v TV zapůsobí nejlíp, a přizpůsobují vám obchodní reklamní sdělení na základě reálně uskutečněných nákupů.

Podle francouzského filozofa Paula Virilia je technologický pokrok neoddělitelný od nehod. Nehoda je bod, ve kterém se potkávají očekávání a realita – je to v podstatě převrácený zázrak.

Když vymyslíte loď, vymyslíte tím i její potopení. Když sestrojíte letadlo, sestrojíte mimoděk letecké neštěstí. Vynaleznete elektřinu a zároveň s ní šok elektrickým proudem. A až někdo přijde na to, jak spojit všechny dílky vaší virtuální identity do jednoho uceleného obrazu, nabízí nám tím na jedné straně možnost obrovského ulehčení našeho života, ale na druhé straně na nás ukazuje prstem a odkrývá náčelníkovi z cizího kmene místo, kde táboříme, kdo jsme, a jestli má cenu s námi obchodovat.

Ten stejný filosof ale také dodává, že každý zázrak a nehoda je zároveň zábleskem naděje a dává lidem možnost udělat budoucnost a svět lepším.

A já toho chci být součástí.

  • Ladislav Vitouš
    29. 07. 2014 / 20:32

    Těšil jsem se na diskuzi, která se tu strhne, ale zatím marně. Takže začnu sám. Článku samotnému není co vytknout, tak spíš můj úhel pohledu. Vždycky mě pobaví, když někdo přijde s „novinkou“, jak nás facebook a ostatní sledují, zneužívají naše data atd. Určitě to znáte všichni. Většinou se kolem toho strhne vášnivá (a v první řadě rozhořčená) diskuse, pár lidí si (na chvíli) zruší facebookové profily a život pokračuje dál. Beze změny. Všichni dál sdílí svoje poloodhalené fotky, stěžují si na šéfa a užívají si další radůstky online světa. Jasně, jsou mezi námi opravdoví „zlouni“. Totalitní režimy, cenzoři, „strážci pořádku“. Ale facebook ani Google mezi ně nepatří. Sociální sítě, e-shopy a nástroje online světa opravdu netouží po ničem jiném, než nám vyplnit naše nejtajnější touhy dřív než na ně pomyslíme. Zlepšit nám život, dát nám pocit vlastní důležitosti, být na nás milí. Samozřejmě – dělají to pro peníze. Pobuřuje vás to? Nakupujte v místní sámošce s věčně nenaloženou prodavačkou, kupujte si oblečení z Vietnamu. Vyhoďte počítač a pořiďte si velkou (ale hlavně hloupou), televizi. Nám ostatním bude stačit nezveřejňovat na internetu věci, které tam nepatří, které bysme si nedovolili vystavit na rušné ulici. Jasně, určité riziko je tu vždycky. Ale také budete sedět celý den doma jen proto, aby vás nesrazilo auto?

  • Misha
    30. 07. 2014 / 13:25

    Je to dvousečné a nemyslím si, že by některá ze stran měla holou pravdu. Pro mě osobně to, co koluje na internetu a co vše jsou schopni lidé nasdílet, odpovídá stavu naší společnosti. Která je velmi špatná. Mladší generace neví, co je válka, hlad, strach, respekt. úcta. Vyrůstají ve světě, kdy v 6 letech střílí velmi věrohodně vypadající panáčky ve videohře a ve 12 letech začíná být jejich největší starostí, aby jejich život vypadal dostatečně „cool“ podle fotek, které sdílí. Ve světe, kdy jim sice rodiče vštěpují pravidla, ale brzy zjistí, že v dnešním světě za porušení pravidel se tresty moc nedávají a pokud ano, tak jsou k smíchu. Vykrást auto, bez problémů. Zničit lavičky v parku z nudy, bez problémů. Nechat sednout tu babičku v tramvaji, proč jako? Nemělo by se taky zapomínat na to, že my v našem malém státě jsme v pohodě. Celá Evropa je v podstatě posledních 50 let v pohodě. Jsou státy a oblasti, které v pohodě nejsou. V takových oblastech soukromé údaje, vše, co se jen dá nalézt pod pouhým emailem nebo jménem na internetu se stává zdrojem k únosům, přepadením, vraždám, vydírání. Sdílíte svoji polohu pomocí GPS? Dáváte si jako cover fotky na Facebooku různé fotky z drahých dovolených? Koneckonců, není tajemstvím, že i v Praze se vkrádají do bytů podle tipů a podle toho, co našli na sociálních sítích. A to už nemluvě o hackerech, kteří se dokáží napíchnout na mnohé databáze. Ano, pokrok jde dál a sociální sítě, technologie nám umožňují jednodušší a lepší nákup, sdílet naše zážitky, žít rychleji. A je to super. Neříkám, že ne. Já to dělám taky. Ale je potřeba si být vědomi také druhé strany mince a jak rychle se kvůli tomu může stát kdokoliv velmi zranitelný. Nejsem například příznivcem rozvoje Google Glass. Nechci být online 24/7, nechci aby já nebo příští generace ztratily spojení s realitou. Nemám ráda ani eshopy, které mě nutí, abych jim dala svůj email, případně nějaký další udaj k tomu, abych na něj vůbec mohla vstoupit a podívat se na nabídku. Ten zázrak má dvě strany mince.

    • Ján Žitniak
      31. 07. 2014 / 08:31

      Súhlasím so všetkým, skvelý názor

    • Petr Lang
      31. 07. 2014 / 11:46

      Osobně bych byl opatrný v tom přirovnávat „druhou stranu mince“ ztráty ostýchavosti na internetu k „parenting failům“ a vývoji ve společnosti jako takové, ale budiž. Z konce článku to moc patrné není, ale zastávám spíš opatrnější postoj. Netroufám si mluvit za celou společnost, ale platí, že každý má svobodnou volbu v tom, jaké informace o sobě se rozhodne dát navenek vědět. Čím víc toho dáváš „ven“, tím větší můžeš mít pak logicky strach z možného zneužití, ať už systémem, nebo třetí stranou – viz ti hackeři, které vzpomínáš (mimochodem, ty nejznámější případy hackování databází – Sony, CIA, atd. – dělali ty skupiny právě s cílem zdiskreditovat ty společnosti, nebo je přímo upozornit na to, že jejich bezpečnostní nastavení není úplně OK. Heslo ke hledání: „lulzsec“). Přijde mi, že je to pro běžné uživatele internetu zatím dost neznámé téma a měla by v tomhle směru začít nějaká širší osvěta. A začal bych nezamčenými profily na Facebooku :)

    • hrnecek
      04. 08. 2014 / 10:24

      V zasade souhlasim, ale vadi mi, jak je ted cim dal vic v mode mluvit hromadne o „mladsi generaci“ a ten stereotyp: vymyte mozky, pocitacove hry, neucta. Existuje to, ale vyrostci byli a jsou a porad existuji rozumni rodice, rozumne deti, kolikrat lepe vychovani nez prislusnici „starsi generace.“ Kdysi deti za domem mucily kocky, dnes treba znici lavicku a diky jistym stupidnim mediim je to proste vic videt – je totiz v jejich zajmu, aby starsi videli mladsi jako hrozbu a cilene se tak izolovali do sveta Blesku, krizovek a patologicke nostalgie. Neinformovany, unaveny a zatrplky stary clovek pak mnohem jednoduseji naleti teleshoppingu… Kdybych chtela taky takhle zobecnovat, tak reknu, ze dnesni spratky vychovali stejni spratci (je to dedicne), avsak ti se narodili prave te dokonale povalecne generaci – uvahy o tom, kdo z koho, proste nemaji logiku. A konecne skupinu tech, kteri sedi imrvere na facebooku a sdileji vic, nez by meli, vyvazuje rostouci skupina lidi, kteri jsou pocitacove gramotni a troufla bych si rict, ze i imunni vuci reklame. A to je moje nadeje.

    • Marek (*1975)
      11. 08. 2014 / 11:01

      nesouhlasim s tim stereotipnim nahledem na mladsi generaci. je patrny napric celou historii lidstva. vzdy ta starsi generace nadava na upadek moralky te mladsi. ale ono tomu tak neni. v kazde generaci jsou grazlove, kteri se chovaji jak hovada a maji cely zivot na to aby se z toho dostali – nekteri neziji dost dlouho. jen ti starsi vetsinou zapominaji na ty svoje (potazmo svych vrstevniku) lumparny a dovoluji si tvrdit ze ta jejich generace byla lepsi. nebyla, byla jina, ale rozhodne ne lepsi.

  • palo
    03. 08. 2014 / 14:14

    ano, ale tie informacie existuju a ked to bude treba, vlada sa k nim dostane. to ze dnes tu mame mier a relativnu slobodu, nijak negarantuje, ze o 10r to bude rovnako alebo este lepsie. naopak, historia sa opakuje a slobodu potlacajuce rezimy sa vracaju ci chceme alebo nie. zial.

    • hrnecek
      04. 08. 2014 / 10:26

      Ano.

    • Petr Lang
      04. 08. 2014 / 10:28

      souhlasím. Typickým případem je právní rámec, ve kterém se pohybují bezpečnostní složky státu, které mají v určitých situacích přístup ke všemu v článku uvedenému. Zatím si asi nedovedu představit zneužitelnost těchto dat někde v zemích 3. světa, ale velcie by mě zajímalo, jak je s těmito daty nakládáno v současnosti například na Ukrajině..

  • karel
    07. 08. 2014 / 20:57

    Priznam se, ze zneuziti dat pro komercni ucely mne moc nedesi. Vzdy mam totiz moznost volby a je stale jeste na mne, zda nabizene sluzby /coz je cilem komercniho zneuziti/ vyuziji. Desiva mi prijde moznost zneuziti ze strany statu a kriminalnich zivlu. Ti se totiz neptaji _ u tech je vzdy cilem sberu dat vas obrat, zneuzit ci ovladat.

  • gogan
    08. 08. 2014 / 14:50

    Jasně je to svět v kterém žijeme a technika nám život usnadňuje, ale doporučuji mít na zřeteli poučku: vše co kdy zneužít šlo, také zneužito bylo. Příkladů je dost, od kartotéčního systému IBM přes dynamit až …

  • Standa
    08. 08. 2014 / 21:23

    Propojení komerčních informací, které firmám poskytují zcela dobrovolně, mne neděsí. Ba naopak, říkám si: Kéž by to fungovalo tak, jako v tom článku, a neotravoval mne reklama, která mne (už či vůbec) nezajímá!

    Když si ve své oblíbené malé prodejně, kde se platí jen hotovostí, a kde nemají kameru, nekoupím v pondělí chléb, prodavačka mi jej připomene, zatímco přihlouplý reklamní stroj mi bude nabízet slunečník ještě na vánoce jen proto, že jsem si v létě jeden koupil.

    Myslím si, že s ochranou osobních údajů vlastně pláčeme na špatném hrobě. Problémem není sbírání údajů, problémem je, že jsme si zde nechali vyrůst někoho, kdo sbírá informace o nás za naše peníze, kdo je proti nám neváhá zneužít, a s kým nemáme nejmenší šanci vyhrát: STÁT. Toho bychom se měli bát!

    • Marek
      11. 08. 2014 / 11:19

      ono to komercni zneuziti funguje stejne jako hudba ve filmu, pokud je dobre napsana (reklama, nebo hudba), tak ji nevnimate a presto Vas ovlivni (ikdyz si namlouvate ze ne). takze si pak koupite vec kterou nepotrebujete, proste proto ze Vam byla podsunuta myslenka ze tu vec chcete.

      s tim ze stat je hodne spatny pan uz tak dlouho, ze ani nepamatujeme ze puvodne mel byt dobrym sluhou. s tim bezvyhradne souhlasim a podepisuji. ale nejsem takovy pesimista, myslim ze sance na vitezstvi jsou, jen asi neni tak zle aby lide pochopili ze ac ma stat v nasi kotline nejvice clenu represivnich slozek na hlavu, stale je to malo.

      • Standa
        11. 08. 2014 / 19:41

        Jsem svéprávný, a tak jsem schopen racionálně posoudit, zda danou věc chci, nebo ne, a zda si to mohu dovolit.

        Koupit věc, kterou nutně nepotřebuji, pokud na ní mám, je (zatím) mé právo. A právem obchodníka je přesvědčovat mne, že jeho výrobek či služba za to stojí.

        Všechna ta ochranářská opatření jsou zde pro lidi, kteří racionální úvahy o svých možnostech schopni nejsou. Ta ochrana by však neměla mířit na obchodníky (aby nemohli cílit reklamu), ale na ty osoby samé (aby neutrácely, když nemají; namísto sociálních dávek, osobních bankrotů a oddlužení by je čekala třeba částečná ztráta svéprávnosti). Dnes, kdy celý stát žije na dluh jako nezodpovědný občan, se však něčeho takového stěží dočkáme.

        • Marek
          12. 08. 2014 / 08:24

          je mi cti, potkat se s tak sebevedomou a zodpovednou osobou a verte ze jsem nemel v umyslu se Vas a Vasich hodnot dotknout. o sobe si myslim to same a chci verit ze jsem schopen stejneho zodpovedneho pristupu.

          ted je na miste to „ALE“. drzime provaz za kratsi konec. v reklamnim prumyslu se toci tolik penez, ze maji dostatek prostredku na vyvoj metod ktere rozbori nasi barieru zdrave neduvery a to i v pripadech kdy tyto metody zname. maji tolik moci, ze presvedcili prevaznou cas racionalni populace, ze pit kohoutkovou vodu neni IN, ze vyjit mezi lidi a nesmrdet jako ruska devka je fuj, atd.

  • Rumcajz
    08. 08. 2014 / 22:08

    Problem s timto tematem je, ze lide se snazi urcit, zda je ‚sdileni informaci‘ zle ci dobre. Ale sdileni informaci je pouze nastrojem, a jako takove neni dobre ci zle. To urcuje az ten, kdo ten nastroj pouziva.

    Tak napr.nuz neni sam o sobe dobry ci spatny; lze jej pouzit na krajeni chleba, ale tak jej do nekoho pichnout. Strelna zbran neni sama o sobe dobra ci spatna; lze ji pouzit k dobru (opatreni si potravy, obrana pri prepadeni), tak zlu(vrazda).

    Stejne je to se sdilenim informaci; nejde o sdileni informaci jako takove, zalezi na tom, s KYM je sdilite. Je to jako byste nekomu dali klice od vaseho bytu. Kdyz je date hodne sousedce, tak vam tam obcas uklidi, zaleje kytky, nakrmi zvirata apod. Kdyz ty same klice date nejakemu neverohodnemu cloveku, tak vas treba vykrade, nebo tam bude poradat mejdany.

    Takze otazka musi znit: Verim dnesni spolecnosti, tem, s nimiz mam sdilet sva data? Verim tomu, ze jsou cestni, spravedlivi, moralni,odpovedni, ze to nejsou silenci a zlocinci? Verim politikum, verim reditelum velkych firem?

    Moje osobni odpoved zni: NE. Neverim, proto nesdilim vice, nez je absolutne nutne. Jaka je vase odpoved?

    Pokud vam neni jasny rozdil, zkuste si udelat myslenkovy experiment: Kdybyste se v nejhlubsim komunismu, dejme tomu, padesatych letech, meli rozhodnout, zda s nekym sdilet data a tak si ‚ulehcit zivot‘ – udelali byste to, nebo ne?

    Zdanlive futuristicka otazka sdileni data je ve skutecnost otazka po moralnim stavu spolecnosti. V moralni spolecnosti vam takova vec ulehci zivot. V nemoralni spolecnosti vam ta sama vec muze zivot znicit.

    • Marek
      11. 08. 2014 / 11:30

      problem je, ze – Vasimi slovy – poskytujeme kod od zabezpecovacky hodne pani na uklezni, ktera ale nevi jak se k takovemu kodu chovat a mnohdy ho nevedomky nasdili s nehodnymi pany.

      • Rumcajz
        01. 03. 2015 / 21:54

        Nu, ale tim padem jste si zaroven odpovedel – jak reagovat v takovem pripade (ze hodna pani na uklizeni sdili vase klice od bytu s nehodnymi pany), snad vite, ne? Predpokladam, ze byste ji je nadale – jakozto neduveryhododne – neposkytoval,at uz by uklizela sebelepe.

        Proc v pripade elektronicke bezpecnosti lide takto neuvazuji, je zahada(resp. tema na jinou uvahu).

  • Shaman79
    09. 08. 2014 / 20:33

    Možná jsem paranoidní, ale dokud nám budou vládnout idioti a soudit nás soudci, kteří jsou zkorumpovaní a hloupí, tak o sobě data raději poskytovat nebudu a udělám vše pro to, abych jim k těm datům pěkně znesnadnil přístup. A stopro se mi nelíbí, že mě chce FB a google poslouchat all the day.

    https://play.google.com/…apps/details?…

  • Ivan
    11. 08. 2014 / 20:44

    I já bych se držel myšlenky, že vše co může být zneužito, bude zneužito.

    Ukázka napříč minulostí, přítomností i budoucností. Podaní si museli kupovat pivo, které dělal pivovar jejich vrchnosti. Uživatelé Apple musejí používat hodně předražené periferie jablečného ráje. MS se snaží aby každý kdo chce psát ve Wordu platil každý rok. Adobe dělá totéž. A to vše na základě uživatelských dat a přání uživatelů. No ostatně pro paušální platby vznikl Claud.

    Dovedu si představit v budoucnosti individuální přístup, kdy například najednou zjistíte, že po rozboru vašich dat MS dospěl k názoru, že píšete více než je průměr a musíte tedy zaplatit více na roční paušál. Ale dostanete zvýhodněný tarif na novou službu. Tu kterou podle interních dat nikdo nepoužívá. Zde se fantazie meze nekladou. Nebo. FSB vás k platbě tlačí na každém kroku. Platí však jen u služeb, u kterých ví, že se nejvíce používají.

    Podle mne nejde tolik o osobní data, ale o to jak společnosti (stát) tyto data zneužijí ke svému prospěchu.

RSS feed komentářů k tomuto článku
RSS feed komentářů ke všem článkům



(nebude zveřejněn)



Položky označené * jsou povinné